Když mi táta nechce to auto půjčit, vezmu si je sám, řekl si jednoho dne sedmnáctiletý Jirka. A v pátek večer se vydal se na výlet. Jenže po cestě boural. V tu chvíli mu zatrnulo u srdce. Co na to řekne otec? Koupil je teprve před pár týdny. Vždyť on mě zabije, pomyslel si. Nechal auto autem a vydal se pěšky za kamarádem. Ten byl taky sám doma a nechal ho u sebe přespat.
Jirkovi rodiče po návratu nic netušili. Teprve v sobotu ráno zjistili, že syn není doma. A že v garáži chybí auto. Otec okamžitě běžel na policii: „Ztratil se nám syn. I s autem. Pomozte!“ vychrlil tam. Strážci zákona zahájili pátrání, havarovaný vůz brzy našli. Ale po chlapci jako by se slehla zem.
Přibližně v té době promlouval Jirkovi do duše kamarád: „Neblázni, vrať se domů. Schovávat se nemůžeš věčně a nic tím stejně nevyřešíš.“ Jirka jen odmítavě kroutil hlavou: „Nemůžu, táta by mě fakt zabil.“ Kamarád však byl vytrvalý a později navíc neústupný. „Běž domů. Dneska už tě tady přespat nenechám,“ zdůraznil.
Navečer dosáhl svého. Nedospělý řidič se konečně vydal na cestu k domovu. Šel co noha nohu mine, s rostoucí panickou hrůzou z tátovy reakce. Otec ho nezabil, jen mu hodně důrazně promluvil do duše. A nakonec dodal: „V budoucnu jsem ti chtěl řidičák zaplatit. Ale za tohle ti nepřispěju ani korunou. Hezky si na něj vyděláš sám.“
Žádné komentáře:
Okomentovat