ZTRATIL SE NÁM SYN. KAM ZMIZEL?

Když mi táta nechce to auto půjčit, vezmu si je sám, řekl si jednoho dne sedmnáctiletý Jirka. A v pátek večer se vydal se na výlet. Jenže po cestě boural. V tu chvíli mu zatrnulo u srdce. Co na to řekne otec? Koupil je teprve před pár týdny. Vždyť on mě zabije, pomyslel si. Nechal auto autem a vydal se pěšky za kamarádem. Ten byl taky sám doma a nechal ho u sebe přespat.

Jirkovi rodiče po návratu nic netušili. Teprve v sobotu ráno zjistili, že syn není doma. A že v garáži chybí auto. Otec okamžitě běžel na policii: „Ztratil se nám syn. I s autem. Pomozte!“ vychrlil tam. Strážci zákona zahájili pátrání, havarovaný vůz brzy našli. Ale po chlapci jako by se slehla zem.

Přibližně v té době promlouval Jirkovi do duše kamarád: „Neblázni, vrať se domů. Schovávat se nemůžeš věčně a nic tím stejně nevyřešíš.“ Jirka jen odmítavě kroutil hlavou: „Nemůžu, táta by mě fakt zabil.“ Kamarád však byl vytrvalý a později navíc neústupný. „Běž domů. Dneska už tě tady přespat nenechám,“ zdůraznil.

Navečer dosáhl svého. Nedospělý řidič se konečně vydal na cestu k domovu. Šel co noha nohu mine, s rostoucí panickou hrůzou z tátovy reakce. Otec ho nezabil, jen mu hodně důrazně promluvil do duše. A nakonec dodal: „V budoucnu jsem ti chtěl řidičák zaplatit. Ale za tohle ti nepřispěju ani korunou. Hezky si na něj vyděláš sám.“

OBJEDNALA SI VÝPRASK BÝVALÉHO PŘÍTELE

Moc tě miluji. A nikdy tě neopustím. Kolikrát to jen dvaatřicetiletý muž od své mladší přítelkyně slyšel. Když mu nakonec dala kopačky, nesl to těžce. Nemohl se s tím vyrovnat a snažil se svou bývalou přítelkyni neustále a vytrvale kontaktovat.

Jí se to nelíbilo. Poslala mu tedy výhrůžnou textovou zprávu. „Jestli mě nenecháš na pokoji, nechám tě zmlátit,“ objevilo se na displeji mužova mobilního telefonu. Moc času na přemýšlení neměl. Ještě tentýž večer uslyšel za vchodovými dveřmi svého bytu v devátém patře jakýsi rámus. Vzápětí někdo vykopl dveře a uvnitř se objevili tři mladíci.

Zaútočili pěstmi do mužova obličeje a neustále vykřikovali, aby svou bývalou nechal na pokoji. Při odchodu oběti ještě ukradli mobilní telefon. Možná proto, aby už ženě nemohl volat ani psát.

Muž utrpěl otřes mozku, měl spoustu tržných ran v obličeji i vzadu na hlavě. S podezřením na zlomeniny v obličeji skončil v nemocnici. Tam se ale dlouho neohřál. Po ošetření odešel ještě v noci na vlastní žádost domů. Na svou expřítelkyni žádné trestní oznámení nepodal.

NARKOMAN TRÝZNIL NEVLASTNÍ DÍTĚ

Bezbranného ročního chlapečka vozil v kočárku v jednom z brněnských sídlišť sedmadvacetiletý muž. Na první pohled vzorný otec. Ale jen do té doby, než si dal po poledni pervitin. V tu chvíli mu bylo úplně jedno, co s dítětem je a bude.

Jeden z kolemjdoucích se nestačil divit. Pak zavolal strážníkům: „U popelnic leží opilý muž a vedle něj pláče v kočárku dítě. Přijeďte!“ Městští policisté našli na uvedeném místě ležet v odpadcích muže, jenž nebyl schopen pohybu. Skončil na záchytce, dítě si převzala sociální pracovnice. Úředníci zjistili, že dehydrovaný chlapeček narkomanovi nepatří. Byl jeho nevlastním otcem. Dítě nakonec skončilo u matky, bydlící v úplně jiné části města. Policisté ji naštěstí brzy vypátrali.

Případ sice skončil dobře, ale chlapeček několik hodin trpěl. „Byl ve špatném psychickém i fyzickém stavu. Když jsme ho převzali, byl pročuraný a nejméně od rána nic nepil,“ konstatovala sociální pracovnice, která byla s dítětem téměř dvě hodiny. Záležitostí se teď zabývají policisté.

STRAŠIL PISTOLÍ SOUSEDY, POSTŘELIL ŠVAGRA

Třicetiletý muž si otevřel druhou sedmičku vína a vztekle se zahleděl směrem k sousednímu rodinnému domku. Pořádali tam zřejmě nějakou oslavu a teď se hodně nahlas hádali. Tak nahlas, že milovník vína ani pořádně nerozuměl tomu, co říkají v televizi. Zesílil proto zvuk a napil se.

Hádka u sousedů nekončila. Naopak nabírala na obrátkách, křik byl postupem času čím dál silnější. „Já jim ukážu,“ vykřikl nahlas teď už vínem přiopilý muž. Sáhl po pistoli a vydal se na balkon. „Tak vy nebudete zticha? Ale budete, však uvidíte,“ zvedl ruku s pistolí nad hlavu a chystal se vystřelit do vzduchu. V poslední chvíli si však uvědomil, že balkon je zastřešený. „Přece si jej kvůli nim nepoškodím,“ řekl si a jeho ruka se zbraní změnila směr. Dolů k zemi.

Vzápětí vyšla rána. Sousedé skutečně ztichli, zato ze zahrady před mužovým domem se ozýval nářek. Ležel tam střelcův švagr s prostřelenou nohou. Muž okamžitě vystřízlivěl a seběhl dolů. Poskytl příbuznému první pomoc a zavolal záchranku. Lékaři zase pro změnu přivolali policisty. Ti si střelce i s jeho legálně drženou zbraní odvezli. Teď mu hrozí za ublížení na zdraví až roční vězení.

PŘIŠEL PRO TABÁK, PAK ZAÚTOČIL SEKEROU

Je po páté hodině ráno. Zahrádkářská kolonie se pomalu začíná probouzet do dalšího letního rána. Zatímco v chatce ještě spí šestačtyřicetiletý muž, jeho družka si venku zapaluje první cigaretu a vychutnává ji spolu s pohodou začínajícího dne.

"Prosímtě, nedala bys mi trochu tabáku? Trafiky mají ještě zavřeno," ozve se znenadání za jejími zády. Jedenačtyřicetiletý soused ze zahrádkářské kolonie od ženy košem nedostane. Zručně si ubalí cigaretu, lačně vdechne kouř a poptá se na ženina druha: "Potřebuju s ním mluvit, můžu ho probudit?"

Vchází do zahradní chatky. Za moment se z ní ozývá křik. Žena vbíhá dovnitř a spatří scénu jaho z hororového filmu. Její druh silně krvácí z hlavy, soused drží v ruce sekeru. Kouká na ni a ani se nesnaží utéct. Až teď si družka zraněného muže uvědomuje, že útočník je opilý. A hodně.

Potvrdili to i přivolaní policisté. Nejprve nechali pachatele vystřízlivět v cele, později ho obvinili z pokusu o vraždu. Zraněný zahrádkář se po operaci rychle zotavuje, ránu sekerou do hlavy přežije. Nikdo zatím neví, co se v chatce vlastně stalo. Jedno je ale jisté: útočník nebyl pro policisty neznámý. Má hodně pestrý trestní rejstřík, před několika lety si odseděl trest za ublížení na zdraví.

Žena ani její druh to nevěděli. Souseda zahrádkáře dokonce považovali za kamaráda. Byl to omyl, který mohl stát lidský život.

PANÍ, POMOZTE! MAMINKA JE V HOSPODĚ

Třiatřicetiletá žena procházela v sobotu večer kolem jednoho z malých brněnských parků. Ze zamyšlení ji vytrhl dětský pláč a nářek. Na jedné z laviček seděly holčičky ve věku čtyři a sedm let, v kočárku měly ročního chlapečka.

„Paní, pomozte nám,“ prosily dívky ženu. Starší z nich říkala, že druhá holčička s chlapečkem jsou sourozenci a ona je jejich kamarádka. „Maminka je tady nechala a šla do hospody. Už jsou tady sami strašně dlouho,“ posteskla si. A pak ještě dodala, že to není nic výjimečného.

Pro oba sourozence prý jsou mnohahodinové pobyty bez přítomnosti rodičů téměř normální. „Bývají sami skoro každý den. Někdy doma, jindy venku,“ tvrdila kamarádka malých sourozenců. Ti to – možná nechtěně - potvrzovali pláčem.

Překvapená žena udělala jediné, co udělat mohla. Přivolala strážníky. Městští policisté konstatovali, že jde o podezření na spáchání trestného činu. Případ proto předali republikové policii, která se teď záležitostí zabývá.

ROZZUŘILA SE. ZDEMOLOVALA MILENCI AUTO

Nic netrvá věčně. Platí to také o mileneckém vztahu osmadvacetileté Brňanky a jejího o sedmnáct let staršího milence z Rakouska. „Už to nemá cenu. Končíme,“ řekl jí jednoho dne. Pro ni nečekaně. Snažila se ho přesvědčit o opaku, ale byl neústupný. Budeš litovat, já ti ještě ukážu, řekla si v duchu.

Nejprve se napila na kuráž. Pak sedla za volant svého renaultu a začala s ním najíždět do cizincova zaparkovaného mercedesu. Před očima šokované manželky teď už bývalého milence. Několikrát a pořádně. Ani to jí ale nestačilo. Rozzuřená zhrzená milenka navíc začala do auta kopat, ulomila mu také obě zpětná zrcátka. „A máš to! Máš cos chtěl!“ vykřikovala přitom nahlas.

Přivolaní policisté ji zastihli v momentě, kdy už seděla klidně a způsobně uvnitř svého auta. Vzápětí nadýchala promile alkoholu. Pomsta byla možná hodně sladká, ale také drahá. Žena přišla o řidičský průkaz, svému exmilenci bude samozřejmě muset nahradit způsobenou škodu.

NIČILA REKLAMNÍ DESKU. S ŽILETKOU V ÚSTECH

„Zastav,“ pokynul po jedenácté hodině večer policista kolegovi za volantem před jednou z brněnských restaurací. Netoužil po občerstvení. Jen ho zaujala postava čmárající cosi na plechovou reklamní tabuli před lokálem. Dvaapadesátiletá žena byla tak zabraná do práce, že si uniformovaných mužů všimla teprve tehdy, až stáli vedle ní.

Ptát se na to, co dělá, bylo zbytečné. Právě černým fixem dokončovala nápis, jehož obsah tvrdě a vulgárně útočil na jistou politickou stranu. „Půjdete s námi,“ oznámil jí policista. Vandalka odmítavě zakroutila hlavou. „Ne. Mám v puse žiletku. Když mě nenecháte, polknu ji,“ zašišlala.

Nezbylo než se uchýlit ke lsti. Zatímco jeden ze strážců zákona odpoutával ženinu pozornost, druhý šel do auta přivolat lékaře. Tomu se nakonec podařilo ženu žiletky zbavit. Současně doporučil, aby místo do policejní cely prozatím putovala do psychiatrické léčebny.

Trestnímu stíhání se ale vandalka nakonec stejně nevyhnula. Jak se ukázalo, u restaurace to nebyl její první prohřešek. O několik měsíců dříve ji při stejném přistihli pro změnu strážníci. O půl jedné v noci tehdy vytvářela svým fixem podobný nápis o rozměrech tři krát půl metru na trafostanici. Před strážníky se chtěla zachránit útěkem, ale nepodařilo se jí to. Brzy jí došel dech.

NECHÁVAJÍ SE OD MUŽŮ BÍT. PŘESTO JE POŘÁD MILUJÍ

Svého času jsem bydlel v paneláku, v jehož přízemí žili jistí manželé. Ona částečně tělesně postižená, on vyhlášený kriminálník. Denně chodili do hospody a vraceli se z ní v podroušeném stavu. Brzy nato se z jejich bytu začaly ozývat rány a řev. Jednou dokonce letěly z okna některé menší kusy nábytku.

Na druhý den vídávali sousedé onen pár zavěšený do sebe, kráčeli jako dvě hrdličky. Jen žena mívala často na obličeji něco, co připomínalo mejkap. Jenže šminky to nebyly.

Připomněl jsem si to při čtení jednoho novinového článku. Padesátiletá vystrašená žena volala na tísňovou linku brněnských policistů. Zaútočil na ni totiž o sedm let mladší manžel. Tvrdila, že muž ji napadl a zlomil jí ruku v zápěstí. Manžel skončil na záchytce, střízlivá nebyla ani žena. Nadýchala téměř dvě a půl promile alkoholu.

Nazítří bylo všechno jinak. Zraněná, ale střízlivá manželka začala svého muže obhajovat. Tvrdila, že je jinak dobrák a že ho moc miluje. Při výslechu navíc nedala souhlas s manželovým trestním stíháním.

Tomu se dá říkat láska až za hrob. Tentokrát totiž muž ženě jen zlomil zápěstí a v ruce držel pouze nůž. Příště na ni ten její dobrák vezme možná sekeru.

DEJTE MI JEN PIVO. KOŘALKU MÁM SVOU

Půjdu se trochu povyrazit, řekl si jedenadvacetiletý mladík a vyrazil do jednoho z brněnských barů. S pořádnou zásobou kořalky v tašce. „Pivo,“ objednal si u barmanky. Jakmile pěnivý mok dostal, začal jím zapíjet mohutné hlty lihoviny ze své láhve. Ostatní hosté to ani nezaregistrovali. Na rozdíl od ženy za barovým pultem.

„Pane, takhle by to nešlo. Konzumace přineseného alkoholu je tady zakázaná,“ podotkla barmanka. Mladík ji ignoroval. Jako by byl hluchý. Žena to po několika dalších pokusech vzdala a věnovala se ostatním hostům. Samozásobitel se mezitím činil. Jeho hrdlo připomínalo splav. Po několika dalších velkých locích kořalky se vydal mezi hosty.

„Kámo, kdes tu štětku splašil? Je stará jak uhlí,“ vykřikoval u jednoho ze stolů. „Poď si skočit. Na mého pajduláka,“ oslovil ženu u dalšího. Pak se pod vlivem vypitého alkoholu začal motat. Cosi nesrozumitelně blekotal a nakonec svými pády posunul několik stolů. Barmanka si s ním nevěděla rady, proto přivolala strážníky. Ti zjistili, že má v krvi více než dvě promile alkoholu. Odvezli ho na záchytku.

Pokud chtěl mladík pitím přineseného alkoholu ušetřit, tak se mu to nepovedlo. Pobyt na záchytce bude stát nejméně patnáct set korun. O další peníze ho může připravit přestupková komise. V moci úředníků je totiž udělení až tisícikorunové pokuty.

ZNÁSILNIL MĚ. ZAVŘETE HO!

Doba, kdy se dal vztah šestadvacetileté Jarmily s jejím přítelem označit za zamilovaný a láskyplný, byla pryč. Ti dva se stále víc odcizovali, hrozil rozchod. Jenže ženě se to ani trochu nelíbilo. Přemýšlela, jak si přítele udržet. Za každou cenu. „Musí mě litovat, pak neodejde,“ říkala si. Na tom postavila svůj ďábelský plán.

Pořídila si druhý mobilní telefon, ze kterého muži poslala téměř patnáct set výhrůžných SMS. Podepisovala se v nich jménem svého vymyšleného bývalého přítele. Mnohokrát v nich vyhrožovala znásilněním. Druh na zamýšlený rozchod zapomněl a začal se o ženu bát. Proto všechno oznámil policistům. Ti případ řešili měsíc.

Žena si nejprve jaksi nemohla vzpomenout na jméno svého bývalého, uváděla i další nepřesnosti. Kriminalistům se jejího bývalého přítele nalézt nepodařilo a žena se nakonec ke všemu přiznala. Trest jí ale nehrozí. O křivé obvinění s hrozbou až tříletého vězení by totiž šlo jen tehdy, pokud by označila konkrétního viníka.

CHCEŠ POČÍTAČ? MUSÍŠ SI NA NĚJ NAKRÁST

„Bez práce nejsou koláče,“ říkával pětatřicetiletý otec svému jedenáctiletému synovi. Když jeho dítě stále častěji žadonilo o počítač, uslyšelo: „Dostaneš ho, ale musíš si na něj vydělat.“ A tak se stal školák hodně důležitým členem rodinného zlodějského gangu. Ten se vydával v limuzíně audi na parkoviště brněnských supermarketů – vykrádat zaparkovaná auta.

„Dítě při činech sehrávalo důležitou úlohu. Ve chvíli, kdy lidé nakládali nákupy do kufrů svých aut, šikovně otvíral dveře vozů a vybíral z nich peněženky či příruční tašky s doklady, platebními kartami a penězi. Pak se rychle vrátil do otcova auta,“ informoval brněnský policejní mluvčí Bohumil Malášek. Dodal, že kriminalisté už o rodinné zlodějské skupině věděli. Osudnou se jí stala krádež na parkovišti u velkoobchodu v Kaštanové ulici.

Tam šel do akce překvapivě školákův otec. Ukradl tašku, v níž bylo více než čtyřicet tisíc korun. Policisté zasáhli, zloději nepomohl ani jeho dvaadvacetiletý příbuzný, jenž vytáhl na strážce zákona nůž. Kriminalisté zatím rodinné skupině prokázali čtrnáct zlodějských skutků se škodou téměř sto padesát tisíc korun.

Školákův otec, kterého jen letos stíhali pro krádeže už třikrát na různých místech jižní Moravy, skončil ve vazební věznici. Jeho potomek se vysněného počítače zřejmě jen tak brzy nedočká.