„Zastav,“ pokynul po jedenácté hodině večer policista kolegovi za volantem před jednou z brněnských restaurací. Netoužil po občerstvení. Jen ho zaujala postava čmárající cosi na plechovou reklamní tabuli před lokálem. Dvaapadesátiletá žena byla tak zabraná do práce, že si uniformovaných mužů všimla teprve tehdy, až stáli vedle ní.
Ptát se na to, co dělá, bylo zbytečné. Právě černým fixem dokončovala nápis, jehož obsah tvrdě a vulgárně útočil na jistou politickou stranu. „Půjdete s námi,“ oznámil jí policista. Vandalka odmítavě zakroutila hlavou. „Ne. Mám v puse žiletku. Když mě nenecháte, polknu ji,“ zašišlala.
Nezbylo než se uchýlit ke lsti. Zatímco jeden ze strážců zákona odpoutával ženinu pozornost, druhý šel do auta přivolat lékaře. Tomu se nakonec podařilo ženu žiletky zbavit. Současně doporučil, aby místo do policejní cely prozatím putovala do psychiatrické léčebny.
Trestnímu stíhání se ale vandalka nakonec stejně nevyhnula. Jak se ukázalo, u restaurace to nebyl její první prohřešek. O několik měsíců dříve ji při stejném přistihli pro změnu strážníci. O půl jedné v noci tehdy vytvářela svým fixem podobný nápis o rozměrech tři krát půl metru na trafostanici. Před strážníky se chtěla zachránit útěkem, ale nepodařilo se jí to. Brzy jí došel dech.
Žádné komentáře:
Okomentovat